Na úvod vám vysvětlím proč ten familiární název „pociťáček“. Myslím tím moji starší dceru, která je dítětem „pocitového komunikačního typu“. A musím přiznat, že mě jako člověku „obrazového komunikačního typu“ vůbec na začátku nedocházelo, že jí a jejím vrozeným potřebám vůbec nerozumím. A vlastně nepochopeným rozdílem našich komunikačních typů jsem ji nechtě způsobovala pocit nepřijetí.
Naštěstí jsem už jen po přečtení knihy od manželů Kopsových „Ako sa dohovoriť s tigrom“ změnila svůj pohled a postoj k ní a začala se „ponořovat“ do světa pocitů.
Abyste lépe chápali rozdílnost našich komunikačních typů, popíšu vám nejdříve jejich hlavní charakteristiky.
Jak poznat „Pocitový komunikační typ“?
Určitě si kolem sebe typického „pociťáčka“ vybavíte. Děti tohoto typu mají se sebou stále svého oblíbeného plyšáčka a rádi se choulí do „něčeho heboučkého“ jako je třeba chlupatá deka nebo šála.
Jejich hlavní potřebou jsou pocity a možnost je svobodně projevit.
Vybrala jsem pro vás alespoň několik hlavních:
- pocit přijetí – že ho máte rádi takového jaký je i s jeho pocity a hlavně za všech okolností.
- pocit sounáležitosti – že patří mezi vás a počítá se s ním.
- pocit důvěry a povzbuzení – navozený nejlépe pohlazením, vaší klidnou přítomností, chycením za ruku…
Pro moji dceru jsou jednoduše pocity a stabilita to klíčové v životě a navíc často je pro ni velmi obtížné je popsat. Nejdůležitější je pro ni dobrý pocit mojí klidné přítomnosti, bezpodmínečné lásky a ochoty pomoci, když bude třeba.
A co „Obrazový komunikační typ“?
Obrazový komunikační typ vnímá, chápe a dá se říct i „naslouchá“ přes oči. Takže co vidí, tomu rozumí. Věci i situace vnímá jako „obrazy“, které si vytváří velmi rychle ve své mysli.
Hlavní charakteristiky obrazového typu jsou:
- rychlost – velmi rychle si vytvoří obraz o situaci
- nemá trpělivost – pokud nějaká činnost trvá příliš dlouho, rychle ho to unaví a začne se nudit
- kreativnost – potřebuje mít různorodou činnost, naopak rutina je velmi nevyhovující
- nezaměřuje se na detaily – potřebuje mít ve všem jasno, stačí základní informace bez záplavy emocí a argumentů
Takže pro mě jako pro obrazový komunikační typ je naopak v životě klíčové stále se posouvat dopředu za mými životními vizemi a k tomu vždy patřila soustavná změna, rychlost, cestování, diskuze s inspirativními lidmi, vzdělávání, kreativita…
Myslím, že už jen z tohoto stručného popisu je patrné, že naše typy jsou velmi odlišné.
A dokud byla dcera malá a nebylo tak jednoduché poznat její komunikační typ, žila jsem v tom, že je přece „stejná jako já“. Takže můj malý „pociťáček“ se mnou absolvoval moje „obrazové“ nápady, co by pro rozvoj dítěte bylo nejlepší od všech možných dětských skupin, kroužků, sportů… A ona přitom nejvíc toužila po tom být s maminkou v klidu doma se svými plyšáčky. 
Naštěstí pro moji dceru jsem už pochopila její skutečné vrozené potřeby.
A co se u nás od té doby změnilo?
- Zklidnila jsem svoje rychlé obrazy, když jsem s ní.
Například ráno, máme svůj ranní rituál probouzení. Jemně ji hladím po vláskách, abych ji pomalu probudila. Ještě v polospánku ji odnesu na záchod a obléknout se. Oblečení podotýkám vybíráme ještě večer před tím, aby si nemusela ráno vybírat a dostat se tak pod tlak nutného pocitu volby v rychlosti bez možnosti se na každou možnost „nacítit“. Potom jdeme pomalu na snídani, mluvím málo, pomalu a bavíme se o tom, co ji bude ten den čekat, aby se na to dokázala vnitřně nastavit. Probereme všechny její pocity obav/nejistoty z daného dne. Většinou už po snídani vesele sama hopká se obout a vyrážíme do školky. 🙂 - Mám pochopení pro její potřebu dělat věci SPOLU.
Dříve jsem si říkala, proč si nemůže ani chvíli sama hrát nebo v novém prostředí být sama na záchodě? Proč je to pořád máámííí, pojď sem!! Teď už více chápu, že je pro ni klíčové mít pocit, že jsem tady pro ni, že mám o ni upřímný zájem a tím, že si budeme společně hrát nebo i třeba budu jen u ní sedět a vnímat ji, pro ni znamená víc než tisíc slov lásky. - Vnímám její pocity
Pro děti pocitového komunikačního typu je klíčové, aby měli dostatek času na „naciťování“ do nových situací, do možností volby nebo do neznámých lidí. Potřebují se cítit příjemně. Už neočekávám, že bude „lvice salónů“, ale naopak jí dopřávám podporu při navazování nových kontaktů, aby získala pocit přijetí a mohla se uvolnit a i novém prostředí rozkvést do dětské radosti.
To jsou pouze tří základní principy, na toto téma by se dalo mluvit/psát velmi dlouho. Pokud vás tento komunikační typ dítěte zaujal, protože máte třeba jednoho také doma, ráda vám o nich povím více – osobně nebo na dálku. 
Zaujali vás komunikační typy a rádi byste se o nich dozvěděli více?
- Na téma „pociťáci“ mám připravený webinář, kde vám ráda o tomto komunikačním typu, stejně jako o mých osobních zkušenostech povím více.
- Pravidelně pořádám workshopy na míru, kde společně identifikujeme komunikační typy vaší rodiny a naučíme se, jak si navzájem může lépe rozumět a respektovat vaše vrozené potřeby. Více zde
- Nebo si nejdříve přečtěte o komunikačních typech přímo v knížce od Kamily a Petra Kopsových „Ako sa dohovoriť s tigrom“. Více v části knihy.
- Na téma komunikační typy vytvořili Kopsovi i online kurz, který najdete na www.kopsovikurzy.cz.
